Preventivní úloha policie

Samostatný pojem prevence v platných právních normách nenajdeme. V nejširším smyslu je ochrana občanů dána Ústavou České republiky. Obecně se o prevenci zmiňuje Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), kde v § 1 odst.1  je uvedeno, že: „(…) řízení musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.“  Rámcový preventivní význam má ustanovení § 89 odst. písm. f), podle něhož policejní orgány pamatují při dokazování na „(…) okolnosti, které vedly ke spáchání trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.“ Dále v § 158 odst. 1 téhož zákona je konstatováno, že: „Policejní orgán (…) je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.“

Policie České republiky zahrnuje ve svém působení několik rovin prevence:

V resortu Ministerstva vnitra České republiky působí odbor prevence kriminality. Těžiště činnosti tohoto odboru je především v publikační činnosti, komplexní součinnosti programů prevence kriminality, koordinaci preventivních projektů v rámci resortu, aj. Úkoly Ministerstva vnitra, které je zastoupené v Republikovém výboru pro prevenci kriminality jsou stanoveny v dokumentu Strategie prevence kriminality na léta 2004 - 2007.

Na Policejním prezidiu České republiky pracuje preventivně informační skupina, která metodicky vede preventivně informační skupiny na krajské úrovni, které dále metodicky řídí preventivně informační skupiny na okresních ředitelstvích Policie ČR. V těchto skupinách pracují policisté zaměření na vztah k veřejnosti  tzv. preventisté.  Na většině okresních ředitelství Policie ČR pracuje v preventivně informační skupině pouze jeden policista, který vykonává funkci tiskového mluvčího a preventisty.

V posledních letech začíná být i u nás v policejní práci uplatňován koncept nazývaný Community Policing (policejní práce orientovaná na komunitu), který znamená:

policejní činnost, která je podřízena potřebám komunity (obce),
komunikaci mezi policií a společností,
partnerství mezi formálními a neformálními instancemi na úseku ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti i na úseku prevence.
V demokratickém a právním státě je otázka vztahu a důvěry veřejnosti k policii mimořádně důležitá. Má pro její činnost klíčový význam a je prvořadým faktorem pro úspěšné plnění jejích úkolů. Tam, kde veřejnost policii nedůvěřuje, nemůže policie řádně plnit své základní funkce vyplývající z příslušných právních norem.

Spolupráce s veřejností nevzniká sama od sebe. Je budována dlouhodobě na vzájemné důvěře a vztahu, který zejména závisí na korektním chování a jednání policistů. Prestiž policie je v očích veřejnosti velmi vrtkavá a křehká. Smyslem projektu Community Policing je přestavení policie veřejnosti jako ochránce věcí veřejného zájmu, jako službu pro občany, která spočívá v ochraně životů, majetku i každodenního pořádku. Policie, která je zaměřena nejen represivně, ale i preventivně a plní úkoly podle potřeb a ve spolupráci se samosprávou a občanskými sdruženími. Snahou je odstranění nedůvěry slušných občanů k policii, odstranění obavy z policie a zvýšení pocitu bezpečí.

Klíčovým prvkem projektu Community Policing je policista na základním útvaru,  jehož úkolem je systémová péče o přidělenou lokalitu – okrsek. Je to vlastně snaha o renesanci zásady územní odpovědnosti jednotlivých pořádkových policistů. Jeden policista se dlouhodobě zabývá stejnou lokalitou, navazuje v ní kontakty, poznává ji geograficky i sociologicky a vykonává v ní místně specifickou preventivní práci. Záměrem je, aby v lokalitě identifikoval klíčové partnery, navázal s nimi kontakt, inicioval vzájemná jednání a na nich prezentoval své poznatky o místní bezpečnostní situaci. Mezi klíčové partnery bezesporu patří ředitelé a učitelé škol, které se nachází v jeho okrsku. Policista na školy a školská zařízení vstupuje jako policista – odborník, jehož  cílem je vytvářet prostředí vzájemné důvěry, seznamovat děti s činností policie a jejími pravomocemi, formovat jejich postoje a chování, poukázat na kriminogenní faktory ve společnosti ovlivňující chování jedince. V neposlední řadě pak žákům poskytuje relevantní informace a přispěje tak ke snížení kriminality zvyšováním právního vědomí.
 
 
 
Autor, zdroj: Blažena Kašparová - PČR Sokolov